Tvoříme náš život.

Webnode

Violka: "Čiča bolela mimi." (=kočka škrábla panenku)

 

Proč končíme s domácí školou 2

V minulém článku jsem psala důvody, proč končíme s domácí školou. Různé okolnosti nás zkrátka přinutily přehodnotit naše priority a znovu změnit životní styl. Trošku se toho bojím. Ve škole se budou muset podřídit nejenom naše děti, ale i já. A to by mohl být problém. Jsem zvyklá si dělat věci po svém a když vidím něco, co mi nesedne, hned se hlásím o slovo. Pořád mi v hlavě běhá spousta otázek. Co když se budou děcka nudit? Esterka už umí číst a teď bude muset slabikovat. Jonáš má probranou matiku páté třídy a teď to bude muset všecko znovu opakovat. A co když nebude stíhat cvičit na klavír a na housle? Vždyť chce při tom ještě odpoledne sportovat! Poslední tři týdny v červnu chodil do školy, aby se tam seznámil s děckama a aby viděl, co ho od září čeká. Nebudu zde líčit jeho komentáře, ty si nechám pro sebe. Ale já mám takový divný pocit, že ho ztrácím. A možná ne jeho, ale spíš přehled o tom, jak tráví čas. Je načase, abych to pustila ze svých myšlenek a více důvěřovala.

Byla bych velmi nerada, kdyby někdo na základě zkušeností jedné mámy (mé maličkosti) bagatelizoval celé domácí vzdělávání. Já osobně jsem za možnost domácí školy velmi ráda. Zkusili jsme unschooling, skupinu domácích školáků, individuální učení. Zakusili jsme lehkost bytí i obrovskou tíhu starostí. Nejvíce jsme se věnovali češtině, matice a cvičení na klavír a housle. Angličtinu tak, aby to nebolelo a zbytek jen okrajově. Z každého pololetí jsme věnovali 3 měsíce učení (namísto pěti) a to jen 2-3 hodiny denně. A přesto nevnímám, že by byl Jonáš v něčem pozadu oproti školním povinnostem. Snad jen namaloval méně obrázků a místo do písku skákal na trampolíně.

Když vloni, na konci třetí třídy, nastoupil na týden na zkoušku do školy, ptal se mě, proč musí chodit na další nauku (Hv), když už přece chodí na nauku do ZUŠ. A proč musí zpívat Kočka leze dírou, když hraje Bacha. Bylo mi ho líto, dnes se tomu směju. A věřím, že jako má domácí škola své plusy a mínusy, tak i denní školní docházka s sebou přináší pozitiva i negativa, zábavu i nudu, legraci i strach.

V posledním roce se mi znovu a znovu potvrzuje pravidlo, že všude je chleba o dvou kůrkách a každá mince má dvě strany. Ať člověk dělá cokoli, vždycky je něco správně a něco špatně. Všechno má své výhody i nevýhody. Záleží jen na tom, z jakého úhlu pohledu se člověk dívá na danou věc.
Někdo se mě v posledních dnech ptal na to, jaké mám zkušenosti s Montessori. Řekla jsem dobré i špatné. A ze svých i z cizích zkušeností vím, že cokoliv se pojme jako dogma, je to vždy špatně. Samozřejmě je dobré mít svoje zásady, ale občas přicházejí chvíle, kdy je potřeba ustoupit. Vždycky mě mrazí, když slyším písničku "za svou pravdou stát". No a to už jsem se rozepsala a začínám vybočovat z tématu. Takže pro tentokrát bych chtěla téma domácí školy ukončit. Nemám žádné poučení, prostě to bylo, jak to bylo. A bylo to fajn. :-)

 

 

Proč končíme s domácí školou 1

Jako bylo mnoho důvodů, proč jsme s domácí školou začali, existuje i mnoho důvodů, proč s domácí školou končíme. Tentokrát už na 100%. Esterce jsme vyřídili všechny papíry, aby se mohla učit doma a ještě před prázdninama jsme zase všechno zrušili a kupujeme aktovky. Naše Esinka v září nastoupí do první třídy, Jonášek do páté. To to letí!

Už vloni jsem přemýšlela o tom, jestli by nebylo lepší dát Jonáška do normální školy. Vyžádali jsme si týden na zkoušku, ale výsledek byl ten, že jsem se cítila spíš provinile, že svého syna odkládám do dopolední hlídárny. Jak to, že teď už se provinile necítím? Musela jsem do tohoto stavu dozrát. A tak se stalo v posledním roce. Ničeho nelituji. Také Jonáš sám si ještě před rokem nebyl jistý, že chce do té školy chodit a letos už ho to tam táhlo, takže není nic, co by nás v rozhodnutí brzdilo. A co Esterka? Na tu jsem se vyloženě těšila, že ji budu učit. Je to taková ta hodná holčička, která miluje pracovní listy, které Jonáš nenáviděl. S ní by se učilo jedna radost. Jenže.... Esterka v našem novém domově nemá žádné kamarádky, ani nemá zájem se s nikým kontaktovat. Je proto potřeba ji trochu pošťouchnout. Je to zvláštní, neboť mnoho lidí ji vnímá jako velice společenskou, zatímco o Jonáškovi spousta lidí prohlašuje, že z něj bude skleníková kytka a že ve škole bude mít problémy. Přitom náš syn ani po čtyřech letech domácí školy není žádný asociál. Nejedna paní učitelka si ho pochvalovala, jak se s ním dobře spolupracuje i povídá, neboť není zakřiknutý jako školní děti, které jsou zvyklé jen slepě poslouchat a vykonávat úkoly. Samozřejmě tímto nechci říct, že s ostatními dětmi se nedá "normálně" jednat. Opakuji jen slova, která jsem slyšela na adresu mého syna.

A proč vlastně dávám děti do školy? Největším důvodem je asi naše Violka. Je ve věku, kdy velice potřebuje mámu, ale ta se více věnuje starším dětem. Takže zatímco já se s Jonáškem učím v kuchyni, Violka stojí u dvěří a řve, že chce ven. Když vytáhneme učebnice či nějaké pomůcky, Violka hned skočí na stůl a zuřivě začně všechny věci shazovat na zem nebo je krčit a vůbec je taková divoká. Mezi dětma mám velký věkový rozdíl a každý najednou potřebuje něco jiného. Není v mých silách uspokojit potřeby všech a to mě činí nervózní až nervní. Potom křičím jak hysterka a následně si všechno zase vyčítám. Je to zaběhaný kolotoč.

Dalším důvodem je, že jsme se přestěhovali z paneláku do domečku s velkou zahradou. Náš byt už byl krásně zrekonstruovaný, všechno nové, čisté a bez práce. Teď jsme znovu ve starém, špinavém a všechno na nás křičí, abychom s tím hnuli. Takže dopoledne učení, odpoledne kroužky a dům stojí a žádná práce není hotová.

Jiným důvodem je třeba to, že jsme přestali být časově flexibilní. Říkala jsem si, že když se něco nezvládneme naučit dopoledne, tak se tomu budeme věnovat odpoledne. Ale pak začali za Jonášem chodit kamarádi, kteří už měli po škole a Jonáš vždycky utekl ven. Takže co jsme nezvládli dopoledne, odpoledne už jsme s tím nehli. Navíc bylo poslední rok potřeba vozit děcka do kroužků, což nebyla žádná sranda. Ve městě si Jonáš všude zajel sám na kole. Lidušku (ZUŠ) měl vzdálenou 10min pěšky nebo 3min na kole. Teď má hudebku 10km daleko a Esterka to samé.

Rozptyl. To je další důvod, který hraje proti nám. Doma je příliš mnoho zajímavých věcí, než aby se Jonášek dobře soustředil na učení.

A neposledním důvodem, proč ho dáváme do školy je, že už nás učení nebaví. Když nemáme motivaci, všechno jde ztěžka. Našeho Jonáše absolutně nezajímá nějaký průmysl České republiky, ani fakt, že Boleslav nechal zavraždit svého bratra Václava. A přesto je mou povinností ho to naučit a navalit mu to do té hlavy, která to odmítá. Ať se s tím teda popere raději někdo jiný, v tomto případě učitelky ve škole. Když jim to chtějí rvát do té hlavy, tak dobře. Mně to jde úplně proti srsti, ale vyhnout se tomu nedá. Proto se dobrovolně vzdávám role domácí učitelky a raději budu především mámou, která svým dětem připraví ty nejlepší podmínky a pomůže s domácími úkoly, když bude potřeba. Někde jsem slyšela moudro, které mi pomohlo udělat konečné rozhodnutí. DĚTI NEPOTŘEBUJÍ TOLIKO NAŠI PŘÍTOMNOST, JAKO SPÍŠE POMOC A PODPORU.

Pokračování příště.

 

 

A zase ty fazole

Když jsem se přehrabovala v krabicích na půdě, našla jsem naše oblíbené (jak pro koho) fazole, které se nám podařilo vypěstovat někdy před pěti lety. Byla to nejoblíbenější hračka našich dětí. Tak jsem je zkusila znovu vytáhnout, tentokrát pro Violku. A opět se projevila její rozdílná povaha. Žádné přesýpání z misky do misky. To není nic pro ni. Ale fazole ji bavily i tak. Zjistila, že se dají nádherně roztlouct paličkou. Tak se na tom dost vyřádila.

 

 

Samolepky

Co s nimi? V papírnictví na nás křičí: "kupte si nás", časopisy nám je doslova vnucují a dospěláci se jich zbavují tím, že je darují nějakým dětem. Učitelky samolepkou v žákajdě se snaží potěšit děti. Naše Esinka z jedné takové jásala, Jonáš svoji kačenku komentoval slovem "trapné". Jen tak na okraj... Esterka začala hrát na klavír v předškolním věku, proto ta žákajda. Je z ní úspěšná filatelistka nebo-li sběratelka známek. A což teprv, když se tam objeví nějaká ta hvězdička! Samým blahem se rozplývá.

Jsem moc ráda, že naše děti nemají tendenci lepit samolepky na nábytek. Pár takových pokojíčků a polepených ledniček jsem viděla a stačilo mi to. Samozřejmě proti gustu žádný dišputát. :-)

Našla jsem skvělé uplatnění samolepek. U malých dětí se tím báječně rozvíjí jemná motorika a soustředěnost. Je to skvělá zábava nejen do auta. Předpokládám, že to bude těšit děti přibližně od 2 do 6 let. Na internetu jsem našla spoustu obrázků s prázdnými kolečky. Maminky je tvoří dětem pro puntíkování speciálními fixy, které u nás samozřejmě neseženete a když jo, tak si je stejně nekoupíte, protože dát 120Kč za jeden fix je blbost. A v Anglii to není o moc levnější. No prostě se nám nevyplatilo fixy pořizovat. Místo toho jsme s Violkou začali obrázky polepovat a razítkovat. Všelijaké obrázky pan Gůgl vyplivne pod názvem dot a dot. Zřejmě by se to mohlo přeložit jako tečkuj tečku. Ale nejsem angličtinář, tak nevím. 

Obrázky s menšími kruhy budeme asi ťupkovat šulkama do uší. To Violku pořád baví.

Spoustu obrázků už jsem vyhodila. To je obrovská výhoda takového hraní, totiž že mi to není líto vyhodit. Teda většinu obrázků. Nejraději bych to založila na památku někam do složek, ale když si to píšu sem na web, tak to snad není potřeba.

Vymýšlet se dá všelicos. Do teček je možno skládat jakékoliv drobné předměty (kamínky, penízky, těstoviny,...) nebo se dají použít prstové barvy a dělat tečky prstíkama. Udělat tečku není pro batole až tak jednoduché. Ono i trefit se tou samolepkou je docela složité. A občas musíme Violce pomoct dostat samolepku z papíru. Ona si pak s nimi polepí všechny prsty a přitom si zpívá "Daddy finger" (finger family song).

 

 

Violka se domáhá kojení mlaskáním, jako když cválá koník: "Tl, tl, tl, tl, tl."

V noci mě budí už aspoň po sedmé a mně dochází trpělivost: "Dej mi pokoj. Já nic nemám! Rozumíš? NIC."

Po chvilce ticha se ozve: "Tl, tl, tl, tl. Chci nic. Tl, tl, tl,tl. Chci nic."

 

 

Esinka: "Mami, co kdybys mi vyměnila toho zaracha na počítač za zaracha na sladkosti?"

 

 

Číslo pí

Tohle malované počítání nebo spíš počítané malování bylo zajímavé pro obě moje děti, zejména pak pro Jonáše, který miluje čísla všeho druhu. Spojili jsme tedy matiku s výtvarkou. Copak vidíte na obrázku?

V mrakodrapech je ukryto číslo pí. :-)

Jonáškovi to nedalo, musel si ho přečíst v té nejdelší podobě, kterou jsme na internetu našli. Četl asi pět minut. Potom v něm hledal všelijaké zajímavosti, posloupnosti a jiné věci.

Esterka si také s grafem pohrála, i když trošku jinak.

Toto samozřejmě není z mé hlavy, já na takové vymýšlení nejsem.

Inspiraci jsem našla tady: www.whatdowedoallday.com/2014/03/math-art-for-kids-pi.html

 

 

Česká republika

V rámci zeměpisu či vlastivědy jsme si vytvořili siluetu naší republiky, a to zatloukáním hřebíčků do dřeva a následným vyplétáním prostoru bavlnkou. Opět jsme tento výtvor nechali ve škole při přezkoušení, takže sem vkládám pouze republiku naší Esterky. Obě děti tato práce moc bavila.
Každý z nich použil na hřebíčky svou oblíbenou barvu. Esinka růžovou, Jonáš zelenou. Jonáš si doprostřed republiky vytloukl i Prahu a následně motal bavlnku od Prahy směrem k hranicím, takže vznikla pravidelná struktura vycházející ze středu. Je mi líto, že jsem si ten krásný výtvor nevyfotila dříve. Myslím, že na tomto tvoření se nedá nic zkazit, protože ať máte pravidelnou strukturu nebo pletete jen tak halabala, vždycky to vypadá nádherně. Alespoň já to tak vidím. :-) Různé obrázky je možno najít na internetu pod názvem string art.

A ještě jednu poznámku k tomu: nejdříve jsme zkoušeli pracovat se starým dřevem a menšími hřebíčky, ale hřebíky odlítávaly a nešly zatlouct. Navíc děti neuměly podržet hřebíček v ruce, aby držel rovně a ony si neublížily. Vyplatilo se nám tedy koupit nové prkno a hřebíky s velkou hlavou. Ty se taky dají obarvit. A hřebíky děti zatloukaly samozřejmě přes papír, na kterém byla vytištěna slepá mapa. Ten se pak před vyplétáním lehce odtrhl.

 

 

Strašidláci

Esterka s Jonášem si zkoušeli vytvořit jakási podivná stvoření ze svých jmen. Esterka byla nadšená, Jonáše to moc nebavilo. Mně osobně se ten nápad velice líbí, protože člověk nikdy neví, co mu z jeho jména vznikne za kreaturu. Stačí napsat své jméno dutým písmem na přeloženou půlku papíru, vystřihnout, rozevřít a zapojit fantazii. Pak už stačí jen dotvořit. Mohou vzniknout třeba broučci nebo strašidla či marťani. Jonáškovo monstrum vypadalo trošku jako z vesmíru nebo z hvězdných válek. Bohužel, zapoměli jsme ho ve škole na přezkoušení. Psát se dá jakkoli - hůkovým, psacím, velkým, malým nebo kudrnatým či hranatým písmem. Esterčino strašidýlko mělo měkčí tvary než Jonáškovo. Psala jsem já, Esterka jen vystřihla, nalepila a dokončila.

Tohle může být pěkný dárek třeba pro prarodiče nebo by mohlo osobní strašidýlko hlídat každému dítěti jeho vlastní postýlku. :-) Asi si jich časem uděláme více.

 

Malování šulkama

Nechali jsme se inspirovat malováním Australských domorodců. Oni tečkují obrazy dřevěnými tyčkami nebo dřevěnými špejlemi, které mi připomínají hru mikádo. My jsme si vystačili s šulkama do uší. Také tečkování vidličkou vypadá velice hezky. Je to docela relaxační záležitost. Dokonce ani náš pan Jonáš se u toho nevztekal. A to on výtvarku nesnáší!

Toto jsou javorové listy a srdce naší Esterky.

Violenka chtěla "malimat" s námi a moc si to užívala. Sranda byla, když se jí na papíře smíchala žlutá s modrou. To se polekala, že jí vznikla zelená a rychle se to snažila z papíru smazat vlhčeným ubrouskem, čímž všechno totálně rozmazala. Violce jsou dva roky.

Na tempery se nám osvědčilo plato od vajíček a do každé barvy jednu tyčinku. Tak se barvy po delší dobu udrží čisté a nesmíchané. A je praktické mít po ruce právě ty vlhčené ubrousky nebo vlhký hadřík.

 

 

A jak to bylo dál?

Po dlouhatánské době se pokusím znovu rozepsat. Poslední přezkoušení máme za sebou, ještě nám zbývá pár věcí dokončit a pak přijde nový začátek.
Není pro mě vůbec snadné začít znovu psát. Zkusím sem vkládat nové příspěvky po troškách a pak uvidím, co dál.

Prozatím zde vkládám jeden z obrázků naší Esinky. Stále kreslí koně. Oproti tomu, jak je kreslila ve dvou letech, je vidět jistý posun k dokonalosti. :-) Tento obrázek nakreslila ještě v pěti letech.

 

Běla

Když už jsem začala psát tu šílenou komedii s Violkou, nemohu se nezmínit o naší kočce Bělince. S dětmi si říkáme, že je to vlastně kočičí batole. Dospělá ještě není, ale miminko už taky ne. Roste nám, holka, do pořádné šelmy.

Když jsme si Bělu poprvé přinesli domů, bylo to takové malé nedochůdče, které její silnější "ségry" při kojení vždy vytlačily pryč od matky. My jsme si Bělinku začali hezky vykrmovat, takže krásně zesílila. A taky jí narostlo sebevědomí, když už neměla konkurenci. Ze začátku ale bylo vidět, že na Violku trošku žárlí. Alespoň mi to tak připadalo. Jednou, když jsem si ji vzala do náruče, mě hryzla do prsu, jako by mi tím chtěla něco naznačit. Dala jsem jí tedy poprvé mléko (kravské) a to jí tak zachutnalo, že si do něho namáčí i své úlovky. Zřejmě se inspirovala, když viděla naši snídani - křupiny s mlékem.

Chudák rejsek ještě žil, když jsem to fotila. Snažil se z misky vyplavat.

Přála bych vám vidět, jak se chlubila svou ulovenou myší. Vběhla s ní do kuchyně a hrála divalo, že ji pořád honí. Když jsem poodešla do jiné místnosti, hned za mnou běžela s myší v tlamě a zase hrála divadlo, aby mi ukázala, jak je dobrá lovkyně. Bylo to hrozně legrační. Jenže pak zničeho nic myška najednou zmizela. Pochybuji, že ji Běla sežrala, to ona nedělá. A tak se mi tu asi někde doma v tajném úkrytu suší myš. Třeba ji najdu při vánočním úklidu. Když jsme se na jaře nastěhovali do domečku, našli jsme několik zkratovaných myší v troubě. To byla chuťovka! A proto jsme si pořídili kočičku, i přes mou alergii na ni nedám dopustit.

Běla a Violka jsou naše dvě divošky. Neustále je musím od sebe odhánět. To se tak Běla vyškrábe na opěradlo židle a skočí kolemjdoucí Violce na hlavu a začne ji kousat. Nebo nám všem jde po nohách a nejvíce Violce. Však Violka se  s ní taky nemazlí. My všichni si hrajeme s Bělinkou jenom "jako", ale Violka si s ní od samého začátku hraje doopravdy. A to je pro kočku velká výzva. Stále mám před sebou obraz, jak Violka drží kočku za ocas a dělá s ní "hopy, hopy" a chudák kočka lítá vzduchem jako kyvadlo sem a tam.

Obě holky milují všelijaké skrýše a bunkry. To byla asi první věc, kterou Jonášek pro kočičku vyrobil. A je tam spokojená.

Taky milujou hrát si s botama.

Jednou házela Violka popel do vody. Chodila stále od ohniště k bazénku a zase zpátky a zvědavé kotě pořád běhalo za ní. Pak se postavilo na zadní a zkoumalo, kam že to Violka háže ten popel. Violka zřejmě chtěla kočku potěšit nebo jí nějak pomoci, tak ji chytla za krk a hodila do toho bazénu. Chudák kočka! A je neuvěřitelné, že ty dvě se neustále vyhledávají!

Taky se nám stalo, že se Běla párkrát zatoulala, pokaždé na jiný konec vesnice. A i když neuměla trefit zpátky, vždy jsme ji našli. Věřím, že Bůh vedl její kroky, protože došla přímo na zahradu jediného člověka, kterého v těch končinách známe. Podruhé uslyšela naše hlasy při procházce a sama se k nám hlásila. Teď už se o ni tolik nebojíme.

Nemohu vypsat všechny zážitky s naším novým členem rodiny. Jsem zvědavá, co s ní ještě zažijeme.

Tohle byl Bělinčin první úlovek. Asi 85cm dlouhá užovka obojková. Nebyla jediná, která zahynula pod drápy našeho malého tygra, ale může se "těšit" ze svého prvenství.

 

 

Děvčátko k zulíbání versus postrach domácnosti

Nikdy bych nevěřila, že mě tohle může potkat. Něco jsem viděla u svých kamarádek, ale moje vlastní dítě? Ha ha ha. To nikdy! Teď už jsem poučená. I když naše děti vypadají jedno jako druhé, povahově se dost liší. A naše nejmenší?!?

Ráno mě budí šílený křik a bouchání na dveře. Od jisté doby spávám v obýváku na gauči s nadějí, že naučíme Violku spát alespoň 6 hodin v kuse. Marně. Stále se v noci budí a hledá prsa. Naše první dvě děti byly už několik měsíců odstavené a Violka pořád nic. Nenechá si mě vzít, a to ani ve dne, ani v noci. Normální stravu bere spíše jako zákusek a ten stejně musí před i po zapít maminčiným mlíkem. Takže otevírám dveře, rezignovaně sedám na gauč a nechám to divé stvoření skočit mi do klína a zuřivě se zahryznout. Už jí rostou ostré špičáky, takže to je někdy fakt au au. Po kojení spokojeně začíná zkoumat, cože jsem to já pila v noci a rozlívá mi vodu na konferenční stolek. Běžím pro hadru a likviduju následky. Violka mezitím stihla ten stolek ještě počmárat fixem. Příště půjde pro hadru se mnou! S mým prvním vydechnutím si Violka zuřivě strhává pyžamko a plínku a vůbec všechno, co má na sobě. Okamžitě čůrá na koberec a nahaláč utíká po schodech nahoru za dětmi. Takže znovu hadru. Za chvíli přiběhne z patra náš tatínek a neskutečně zuří. Violka se na dvou místech pokakala. Rychle uklízí mazlavé bobky z podlahy a ze všech sil se společně snažíme chytit tu neřízenou střelu, abychom jí násilím nasadili plínku. O nočníčku si zatím můžeme nechat zdát.

Je snídaně. VIolka si spokojeně spapá svou porci... no, řekněme že spořádá asi čtvrtinu svojí snídaně a zbytek padá na zem. Bereme ji na klín, aby se ještě trošku najedla. Skáče a tancuje a vylívá kafe. Manžel už to nevydrží a jde se někam zašít. Konečně to vypadá, že je chvíli klid.

UÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! Chlupy nám vstávají na těle, co že se to zase stalo. Tatínkovi se na záchodě vybil tablet!

A takto bych mohla pokračovat. Nevzpomínám si, že bych u Jonáška s Esterkou něco podobného zažila. Byly to sice živé, ale oproti Violence vlastně naprosto klidné a opatrné děti. Co na to říct? Asi to, co mi řekla moje maminka: "KONEČNĚ PRVNÍ DÍTĚ PO TOBĚ, HOLČIČKO!"

 

Doznání

Je tomu asi deset let, co se mi jednou moje, přibližně o deset let starší, kamarádka svěřila: "Radano, asi stárnu. Začíná se mi líbit růžová!" Nedávno jsem sama sebe slyšela s povzdechem říkat: "Asi stárnu. Miluji Karla Gotta!" Je toho hodně, o čem bych mohla psát, ale vlastně ani netřeba. Jen zjišťuji, že s přibývajícími léty, kdy jsem překročila magickou pětatřicítku, se poněkud mění priority člověka (alespoň ty mé). To, čím jsem žila a dýchala ještě před pěti lety, se tak nějak samo přesunulo na druhou kolej. Člověk by si řekl, že třetí dítě už bude mít ty nejlepší podmínky pro život, jelikož jeho matka je "zkušená Montessoriačka", tak co víc si přát? A mě se nechce, nechce, nechce a ještě jednou nechce. Nemám trpělivost dívat se, jak si mé dítě babrá ruce v jídle a raději ho nakrmím. Nechce se mi stále šlapat po fazolích, které byly tou nejlepší hračkou pro mé první dvě děti. Nedokážu najít chvíli času na to, abych si sedla a něco s Violkou "babrala" u stolu nebo na koberečku. Raději ji strčím pod paži a odnesu do patra k dětem se slovy: "Postarejte se o ni, prosím." Najednou jsem bez nápadů, bez motivace, bez nadšení. Doufám, že to ještě není krize středního věku a že to brzy odejde. Jen aby to "brzy" netrvalo dalších x měsíců. Možná je to krize, která přichází na matky, které jsou doma na mateřské už 10 let. A je celkem jedno, kolik těch dětí je. Cítila jsem, že mi rapidně docházejí síly a tak jsem Jonáška zkusila dát na týden do normální školy. Bylo to fajn a k mému překvapení jsem zjistila, že se tam Jonášovi moc líbí. Ve třídě měli jen 11 dětí a ve 4.ročníku by byli spojeni s páťákáma. Ale hned ten první týden zažíval Jonáš i šikanu. Už se nechci vrtat v tom, kde byla příčina. Jedno je ale jasné. Uvědomila jsem si, že jsem Jonáše jen odložila a necítila jsem se z toho dobře. Doufala jsem, že se mi uleví, když budu mít méně starostí se školou, ale žádná úleva nepřišla. Tak jsme se domluvili ještě na dalším společném roku. Pokusím se najít sílu a vkládat sem další příspěvky. Třeba mě to nakonec vzpruží a znovu začne bavit. Třeba jsem jen "přešlá" z toho horkého léta, které tak nedobře snáším. Hmm, ale co to jaro? To přece tak horké nebylo, nebo jo? A nebo to bylo tím velkým stěhováním na Moravu. Asi ano.

Esterku jsem nechala být a najednou jsem zjistila, že umí sčítat a odčítat do 10, někdy i s přechodem přes desítku. Naučil ji to Jonáš. Taky už začíná číst. Jonáš první uměl psát, teprve potom číst. U Esterky je to naopak. A taky nádherně maluje. A taky hraje na klavír. To ji taky učí Jonáš. Do školy ji pro nízký věk ještě nevzali, tak bude alespoň pokračovat v baletu. Tož jsem zvědavá, jestli to pro ni bude lepší než ve Vysočanech. Nová škola je mnohem menší, útulnější a celkově přívětivější. :-)

Tak mi zatím můžete držet pěsti nebo se za mě modlit, kdo to umíte, abych nabrala novou sílu a chuť dělat věci, které nás vždycky těšily.

 

Senoseč

S prázdninama začala také senoseč. A protože máme louku hned za domem, naskytla se nám úžasná podívaná, o jaké se nám nikdy ani nesnilo. Na louku se slétlo hejno asi 30 čápů. Celou scenérii jsme mohli pozorovat z balkónu, kde byl lepší rozhled než ze zahrady. Čápi se slétali za traktorem a sotva traktor odjel, bylo po nich veta. Přemístili se okamžitě na jinou louku, kde se zase sekalo, aby mohli vysbírat, co se nestihlo ukrýt do země. To byly, panečku, hody! A já už se nedivím, že okolo nás jsou samé velké rodiny (se třema dětma si tu připadám skoro jako exot). Přespolní kamarádce se právě narodilo páté dítě, z toho čtvrtý syn. O dalších rodinách ani nemluvím. Jonášek si našel spoustu nových kamarádů. O děvčata je tu trošku nouze, ale naše Esinka teď má stejně nejlepší "kamaládku" Bělinku. To je náš nový člen rodiny. Snad nám ji neodnese nějaký dravec, nebo nepřejede auto.

To je naše nové miminko Bělinka.

Naše Esinka je asi nejšťastnější v sedle. Teď by to pro nás bylo náročné, ale třeba se jí jednou poštěstí, že bude chodit do nějakého jezdeckého oddílu. Moc bych jí to přála.

No a na zahradu nám chodí srny. Tahle se rozhlížela docela dlouho, tak jí manžel stihnul vyfotit z balkónu. Dokonce nám některá z nich na chvíli přivedla ukázat svého kolouška. To byla nádhera! Do zimy však musíme stihnout postavit nový plot nebo alespoň zabezpečit stromy. Chutná jim hlavně rybíz, jabloň a sousedce chodí na jahody.

A ještě bych mohla povídat třeba o tom, jak jsem hned u vchodu našeho domu málem šlápla na hada (dodnes nevím, co byl zač a budu doufat, že to byla jen užovka), nebo jak naše Violenka chytila v pokoji do ruky netopýra. A já si říkala, co že to má za ukřičenou hračku, když jsem přece všechny hračky na baterky likvidovala. To byl šok, když mi to v hlavě docvaklo! Dodnes vidím, jak mu roztahuje křídla a se zájmem si ho prohlíží a netopýr křičí, protože ho vyrušila ze spánku. To byl Violce čerstvý rok.

 

 

Život na vesnici je sladký

Naše nová sousedka peče nádherné perníky. Esterka samozřejmě musí být u všeho a tak jsme se jednou domluvily na společném zdobení. Vlastně zdobila jenom Esterka. Malovala asi déle než hodinu a práce jí šla náramně od ruky. Poleva na perníčkách ještě nestihla pořádně uschnout, úplně se po nich zaprášilo. Ještě že jsem stihla udělat jednu fotku. Na nějaké aranžování nebyl čas.

A takové perníkové Zeměkoule paní sousedka napekla pro celou naši skupinu domškoláků. Děti je dostaly na závěr školního roku, když ukončili projekt Zeměkoule.

 

 

Z důvodu velké změny v našem rodinném životě jsou aktuálně tyto stránky pozastaveny. Náš nový domov předčil naše očekávání. Za oknem nám běhají srny a sněží květy ze stromů... Možná, že se časem znovu rozepíšu, ale zatím je to v nedohlednu. :-)

 

Esterka: "Babičko, plosím tě, mohla by sis zase nasadit ty svoje blýle? Já chci, abys vypadala zase jako moje babička."

 

Gymnastika

Jonáš miluje sportovní gymnastiku. Již brzy se s ní bude muset rozloučit, protože v našem novém domově (ach ano, plníme si sen o domečku!) už nebude mít příležitost trdlovat na bradlech, kruzích a jiných "úžasných" věcech, ze kterých mi často bylo nevolno. Předpokládám, že o to více bude lézt po stromech, běhat po lese, stavět bunkry a dělat jiné skopičiny, které jsou dětem mnohem přirozenější. Ale co to povídám?! Samozřejmě, že jako poslušný syn svých rodičů nám bude pomáhat na zahradě česat ovoce, sekat trávu, rýt záhony, vytrhávat plevel, zalévat květinky, hrabat listí, odhazovat sníh a spoustu jiných úžasných a zábavných povinností. ;-D

Na památku mu zde vkládám alespoň malý záznam z akademie, která proběhla v listopadu 2014.

gymnastika-vymyk.avi (1966642)

gymnastika-toc.avi (2062592)

 

 

Stvoření

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma.

1.den

I řekl Bůh: “Buď světlo!” A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí.

2.den

I řekl Bůh: “Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!”..... Klenbu nazval Bůh nebem.

3.den

I řekl Bůh: “Nahromaďte se vody pod nebem a ukaž se souš!” A stalo se tak. Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. … Bůh také řekl: “Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu.....

4.den

I řekl Bůh: “Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let.

5.den

I řekl Bůh: “Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!

6.den

I řekl Bůh: “Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře! A stalo se tak.... I řekl Bůh: “Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.

7.den

Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal...

 

 

Rýmovačky

Velmi rychle lze připravit pěknou pomůcku na hledání rýmů. Pro dítě, které často pracuje s papírkama, je to změna.

 

 

Vánoční hrátky

Na těchto stránkách jsem objevila krásné věci s vánoční tématikou. Je tam pro malé děti počítání do desíti (přiřazování množství k číslu nebo naopak), párování velkých a malých písmen abecedy nebo jen rozpoznávání kombinace barev. Vše je zdarma a objevíte tam ještě i další věci. Stačí jen vytisknout, zalaminovat a vystříhat. Já jsem jednu polovinu podlepila magnetkama z jogurtů a máme to na ledničce.

www.itsybitsyfun.com/christmas-file-folder-games.html

 

 

Angličtina

V Angličtině jsme přitvrdili. Už tolik netrdlujeme s písničkami jako kdysi, ale snažím se Jonáška zároven učit číst a psát. 

Našla jsem stránky, ze kterých je možné vytisknout obrázkové kartičky s jednotlivými slovíčky. Jsou velmi zdařilé.

kids-pages.com/flashcards.htm?count=6

A taky je velice povedená dvoudílná cvičebnice pro děti Sunny speaks English. Tipla bych, že s tím budeme pracovat ještě další 2-3 roky.

 

 

Trojúhelníky

S Jonášem jsme někdy na podzim probírali trojúhelníky. Velmi dobře nám posloužil Geomag. Stejně tak dobře by mohly posloužit třeba kuchynské špejle nebo šulky do uší.

Potom jsme si podobné trojúhelníky narýsovali, utrhali špičky, poskládali k sobě a nalepili. Usilovně jsem vzpomínala, jak se píšou alfa, beta, gama...no, možná tam budou menší chyby, nevím. Ale on si to stejně nezapamatuje. Za nějaký čas to budeme znovu opakovat.

 

Pomáhání v kuchyni

Esterka se mi snaží hodně pomáhat v kuchyni. Je velkou odbornicí na mytí nádobí (v noci po ní nádobí znovu tajně umývám), na škrábání okurek, loupání vajíček a spoustu dalších věcí. Teď mi pomohla dát do kupy špajzku. Tady je výsledek.

 

Počítání do miliardy

Jonáš nejčastěji počítá bez pomůcek. Občas se však stane, že se do příkladu zamotá a nedokáže najít chybu. Zejména pak v tomto období (polovina třetí třídy), kdy jsme začali využívat výuku přes Skype. Jonášek se spolu s jinými kluky jednou za 14 dní spojí s paní učitelkou ze školy a vytvoří tak virtuální třídu. Paní učitelka s nimi procvičuje učivo na interaktivní tabuli. Potíže nastaly téměř okamžitě, protože škola požaduje určité postupy při počítání a Jonáš má svoje vlastní. Najednou nebyl schopen vypočítat příklady, které mu ve druhé třídě nedělaly vůbec žádné potíže. Jedná se např. o písemné sčítání a odčítání do 1 000 000. Tak nevím, jestli se máme raději toho učení on-line vzdát, nebo se zkusit přizpůsobit. Jonáše to zatím baví, tak ještě počkáme. Když se tedy zamotáme, tak vytáhneme nějakou pomůcku.

Pro počítání s velkými čísly je vhodný např. barevný perlový materiál nebo počítadlo nebo taky známková hra (do tisíců). Já jsem si dala práci s perlami, ale za celý rok jsem je nebyla schopna dokončit. Kdyby pro mě existovalo nějaké "příště", tak bych raději stříhala papír a tvořila tento barevný materiál z papíru a třeba pryže. Je to jednodušší a rychlejší postup, než perličky.

Toto je např. příklad:

  2 458 236

+7 521 362

Nebo lze použít počítadlo. My máme obyčejné dřevěné a jen jsme si na něj dopsali čísla. Jedna kulička tak může zastupovat třeba desítky nebo tisíce.

 

Podstatná jména

Začínáme s Jonáškem dávat dohromady portfolio k pololetnímu přezkoušení. Není toho málo, ale na ukázku toho taky moc není, protože většinou Jonáš pracuje na počítači. Nejvíce ze všeho využíváme stránky www.onlinecviceni.cz, kde je snad veškeré učivo z češtiny a matiky k procvičení zdarma. K vysvětlení učiva pak nejraději používám staré dobré kartičky. Škoda jen, že už nemám tolik času je vyrábět, takže když se mi něco povede vytvořit, nadýmám se pýchou sama u sebe, jak jsem dobrá. S kartičkama je to však jak s vařením... hodinu, dvě něco tvoříte a děti to mají za 5-10minut "sfouknuté". Tož vyplatí se to? No, nevím, jak by nám bylo, kdybych přestala vařit a my jsme zůstali jen na rohlíkách. Myslím, že i výroba jednotlivých pomůcek stojí za to. 

Podstatná jména lze třídit snad donekonečna. Já jsem vyrobila pouze základní třídění na osobu, zvíře, věc....

...a třídění podle rodu a taky podle čísla: jednotné, množné, pomnožné.

 

 

Létající balon

Esterka našla v časopise Sluníčko nějaké malování s vatovýma tyčinkama. Jako správná malířka to chtěla vyzkoušet, tak jsme se o to pokusily. Esterce se zalíbilo lepit mráčky z polštářové výplně. Už je to několikátý obrázek. Ovečky jsou ze svítícího plastu, co se lepí na stěnu, koš máme z moosgumy, lana z bavlnky, ostatní je kombinace propisky, pastelek, razítek a prstových barviček, do kterých Esinka namáčela právě ty šulky do uší. Tentokrát jsem jí vůbec neradila, jak má co dělat. Sama si krajinku nakombinovala podle svého. Myslím, že se jí koláže s kombinací různých materiálů zalíbily. A mně taky. Úplně jsem se do těch obrázků zamilovala.

Jonáš mě překvapil, protože chtěl malovat taky. Nevím, jestli se jen nechtěl vyhnout učení, nebo ho to opravdu tak moc lákalo.

Svůj výtvor komentoval slovy, že vypadá opravdověji, než Esterčin, protože motýli přece nelítají nad mraky!

Dole jsou kopce a skály.

 

 

Náročné období

Tak se mi konečně podařilo vyfotit Violku, jak ji zatím viděl málokdo.. na nohách. Na konci pátého měsíce se nám, děvčica, začala stavět. Dnešním dnem dosáhla sedmého měsíce a už je mnohem stabilnější. Zdá se, že nejhorší máme za sebou. Párkrát rozbité dásně, spousta krve okolo, věčně stažený žaludek a oči i ruce v pohotovosti, abychom to šídlo mohli včas zachytit, až bude padat. Obdivuju všechny děti. Já už bych to ve svém věku asi vzdala. Dnes už jsem měla větší důvěru, že jsem si troufla i fotit. A Violenka byla tak laskavá, že mi do foťáku ukázala všech pět zubů.

Violka zkoumá a žužlá všechno, co se jí postaví do cesty. A to jsem nedávno prohlásila, že moje děti nic do pusy nedávají a nedávaly. Tak už to není pravda, naše třeťátko je prostě jiné. Jonáškové noty dokázala během několika málo vteřin proměnit v salátové vydání.

Vyhradila jsem pro Violku všechny spodní poličky. Opět se zde projevila moje naivita. Košíčky s balónky a štěrkotkami jsou fajn, ale perlový materiál ve třetí poličce je daleko zajímavější. Uf. Musíme začít přesouvat materiál směrem ke stropu. Dost mě mrzí, že se teď nedokážu věnovat Jonáškovi a Esterce, ale snad si to všechno "sedne" a zase bude líp.

 

 

Koláže

Nedá mi to, abych si zde nevložila na památku výkresy naší Esinky. Dle mého názoru jsou velmi povedené. Dva z nich jsme dělaly spolu, posledního broučka s listovými křidélky Esterka donesla dnes ráno ze ZUŠky.

Toto je pátý den stvoření, kdy Bůh stvořil ptáky a vodní živočichy. V obláčku je nalepený verš: "Bůh viděl, že všechno co učinil, je velmi dobré."

Tuto písničku o stvoření je možno najít na Youtube.

"Bůh řekl: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem."

... i stalo se... a Bůh viděl, že je to dobré. :-)

(Jen si nejsem jistá těmi dinosauřími drápy na Jonáškových nohách.)

Malováno Waldorfskými bločky, fixy, květinky - dřevěná dekorace, motýlci - látkoví z rozstříhané stužky.

A roztomilý brouček ze školičky (malovaný křídama, křídla jsou z lístečků).

 

Vyjmenovaná slova

Tak jsme s Jonášem najeli na "normální" školu. S unschoolingem je amen. Slovo normální dávám do uvozovek, protože se učíme, jak nám to zrovna vyjde. Teda snažím se pravidelně (já se snažím, Jonáš nikoli). Prázdniny našim dětem skončily někdy okolo 20.září a od té doby se učíme. Rozjezd byl dost drsný. Začaly mi vyvstávat na mysli slova jako zamlaštit, zatlouct do země, zazdít apod. Jako každé září. Ale už je líp. O víkendu je vždycky dobře. Nejlíp se nám učí vždycky v neděli, když víme, že je volno a nic nás v ten den netlačí. Ach ta psychika!

Musím využít Jonáškova zvláštního období, kdy má potřebu učit se všechno nazpaměť. Kdybych ho o to požádala, nabifloval by se třeba i jízdní vlakový řád. A tak si u jídla nebo třeba v autě neustále opakuje vyjmenovaná slova po B. Se slovy příbuznými už to tak rychle nejde, ale posouváme se vpřed. :-)

S vyjmenovanými slovy je docela zábava. Ještě lépe si ji dokážu představit ve skupině, ale i ve dvou lidech se dá zabavit.

My jsme hráli například hru loto (na fotce) nebo třeba pexeso.

 

 

 

Skládačky

Na dětských stránkách jsem si vytiskla několik krásných skládaček. Téměř všechny jsem podlepila tvrdým papírem, ale jednu z nich jsem zalaminovala a jednotlivé čtverečky podlepila magnetkama z jogurtů. Skládačka visí na ledničce a je tak neustále na očích, což Esterku láká k tomu, aby s ní více manipulovala. Dokonce ani ručky našeho Jonáše to nenechalo v klidu.

Skládačky je možno vytisknout zde: www.detskestranky.cz/hledat/101327-29a66e0c/0

Je jich tam daleko více, než tady vkládám na ukázku.

 

 

Látka na halenku

Esterka si vyzkoušela bramborová tiskátka, kterými vytvořila vzorovanou "látku na halenku". Jedná se o tvoření pravidelných logických řad, které jsme co řádek posouvaly vždy o jeden obrázek doprava. Nakonec vznikl tento krásný pravidelný vzor. Esinka má čtyři roky a logické řady jsou pro ni stále těžké.

Jeden velký zemák jsme rozkrojily na tři díly, vánočním vykrajovátkem na cukroví vytlačily vzorek a zbytek odřízly nožem. Pak už stačí brambor namáčet do barvy a tisknout.

 

 

Ponožkový tužkovník

Stále řešíme nedostatek úložného prostoru na tužky a propisky. Jonáš jich na jaře přinesl domů požehnaně, když vyhrával jednu hudební soutěž  za druhou. S Esterkou jsme zkusily vytvořit tužkovník podle pořadu Šikulové. Esinka si zkusila práci s pravítkem a musím říct, že je stále šikovnější a zručnější. A my jsme aspon využily ponožky-jednotky, které stále schovávám s nadějí, že se někde objeví jejich druhá část. Marně.

 

 

Trojrozměrná ruka

Zkusily jsme s dětma vytvořit 3D ruku na papíře. Esinka si obrázek nakonec vztekle roztrhala (nějak jsme se kvůli něčemu nepohodly), ale Jonáš i já jsme své dílo dotáhli do konce.

Tady je ruka našeho Jonáše.

Toto je moje ruka.

Hezky popsaný postup je možno najít třeba zde: ako-na.sk/navod/783/ako-nakresli-3d-ruku/

 

 

Spaní na zemi

Nemálo lidí se pozastavuje nad tím, že nemáme klasickou postýlku pro miminka, ale že spíme s Violkou na zemi. V porovnání s klasickou postýlkou, ve které spaly naše první dvě děti, nenacházím jakékoli nevýhody naší "nové" ložnice. Dokud naše kolena slouží, tak proč ne? Naopak jsem se velice těšila na chvíle, až se Violka po spinkání vzbudí a bez jakéhokoli křiku doleze za náma do kuchyně. Ta chvíle sice ještě nenastala, ale už je blízko.... velmi blízko. :)

Dnes se mi podařilo zachytit okamžik, kdy se Violka vydala na průzkum k předmětu, který ji zřejmě učaroval a na který se beztak chystala celých pět měsíců. Matrace na zemi tudíž tímto začíná plnit svůj další účel. Tím je svoboda dítěte.

 

 

"Esterko, neříkej mi, že si už 10 minut myješ ruce!"

"Ne, to ne. Já jsem musela osplchovat zvížátka."

"Jejdanečku. A to nemohla ta zvířátka počkat na večer, až se budeš koupat?"

"Nemohla, plotože je svěděla dupka, tak jsem je musela osplchovat."

(dupka = zadek)

 

 

Jonášek si něco brblá pod vousy....

"Jak se jmenuje? Michal David?"

"Kdo?"

"No ten, co spadl do té jámy."

"Do jaké jámy? Myslíš Josefa?"

"Ne, do jámy se lvy."

"To byl prorok Daniel. A David porazil Goliáše."

"A kdo byl teda Michal David?"

"No přece ten zpěvák, co zpívá Céčka, já sbírám céčka..."

"A ten ještě žije?"

"Jo, ten ještě žije." :D

 

Počítadlo

Dala jsem Violce na hraní "kuličky", aby chvilku vydržela sama. Okamžitě toho využila a přitáhla se do sedu. Od té doby chce sedět i v kočárku. Má holka výdrž, tak jí to občas dopřeju, byt jsou jí teprve čtyři měsíce. Šátkování jsme vzdali, abychom se zaživa nerozpustili.

 

Bible - rozdělení knih

Máme ted velké biblické období. Bible je první kniha, o kterou se Jonáš začal opravdově zajímat a kterou si čte sám a zcela dobrovolně. Dokonce jsem ho přistihla, že se zkouší naučit celou "svoji" knihu proroka Jonáše nazpamět. A taky knihy Starého Zákona, tak jak jdou po sobě. Abych mu to ulehčila, tak jsme s Esterkou během jeho pobytu na táboře vyrobily vláček a do něho naložily celou knihovnu 66 knih. Mám radost, že jsem se po tak dlouhé době na něco vzmohla. Posledních pár měsíců usínám za pochodu. Chodím spát o půlnoci, vstávám v šest a mezitím asi 7x vstávám k naší Violce. Pryč jsou chvíle, kdy spinkala celou noc.

Delší dobu jsem hledala, jak se vlastně ty knihy třídí. Kdysi jsme se to učili na střední škole a já to perfektně ovládala. Jenže čas letí a já si toho po dvaceti letech příliš nevzpomínám. Zjistila jsem, že existuje mnoho členění. Většinu lze dohledat na anglických stránkách, na českých je toho mizerně málo. Takže tady je členění, pro které jsem se rozhodla já a které je shodné s tím, jak jsme se ho učili ve škole.

Starý zákon

Tóra (Zákon): Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium (=1. až 5.Mojžíšova)

Historie: Jozue, Soudců, Rút, 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. Královská, 1. a 2. Paralipomenon, Ezdráš, Nehemjáš, Ester

Žalmy (knihy poetické): Jób, Žalmy, Přísloví, Kazatel, Píseň písní

Velcí proroci: Izajáš, Jeremjáš, Pláč, Ezechiel, Daniel

Malí proroci: Ozeáš, Jóel, Ámos, Abdijáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofonjáš, Ageus, Zacharjáš, Malachiáš

Nový zákon

Evangelia: Matouš, Marek, Lukáš, Jan

Historie: Skutky apoštolů

Listy: Římanům, 1. a 2. list Korintským, Galatským, Efezským, Filipským, Koloským, 1. a 2. list Tesalonickým, 1. a 2. list Timoteovi, Titovi, Filemonovi, Židům, List Jakubův, 1. a 2. list Petrův, 3 listy Janovy

Proroctví: Zjevení Janovo

Trošku jsem měla obavy z toho, jak bude Jonáš na vlak reagovat, jestli třeba nebude reptat, že je to příliš dětinské.

Zvažovala jsem vytvořit spíše nějakou papírovou knihovnu na zeď, ale to by padalo a zabíralo příliš mnoho místa. Chtěla jsem, aby si děti mohly vzít jednotlivé "knihy" do ruky a všelijak je přeskládávat.

Jonášek byl v pohodě, i když nejásal. Jediné, co mu vadí, je B-i-b-l-e na kouři, protože se to k tomu nehodí. Kouř z vlaku škodí životnímu prostředí, zatímco Bible je nadmíru užitečná a životu potřebná věc. Má recht! Ale sundávat už to nebudu.

Vláček jsem zalaminovala, aby vydržel ještě pro další děti. Jak už jsem dlouho nic nedělala, tak jsem skoro zapomněla, že existuje něco jako laminovačka. Už už jsem chtěla lepit na postel samotný papír. Díky laminovačce se nemusím bát, že se mi špatně přichytí izolepa a já  papír potrhám.

Celým vláčkem jsem protáhla režný provázek, což způsobilo oddělení vagonů od postele, takže vznikl prostor na vložení jednotlivých "klád".

Inspiraci jsem našla na těchto úžasných stránkách: handsonbibleteacher.blogspot.cz/search/label/66%20Books

Mašinku vybrala Esterka: www.i-creative.cz/2012/04/03/vlaky-omalovanky/

 

 

Webnode

Kontakt

Vyhledávání

Komentáře

Datum 18.05.2016
Vložil Hanka
Titulek Ach jo

Vypadá to, že update těchto stránek už skončil. Jako chápu to, starat se a učit dvě děti a k tomu batole (nebo už to není batole?), to dá určitě zabrat a zabere všechen čas. A upřímně smekám. Ale mrzí mě to. Jsou to úžasné stránky se spoustou inspirace a čtou se jak román. Akorát že mám teď pocit, jako by mi chyběly poslední díly. A že už se nedozvím, jak to bylo dál s unschoolingem, jak dál učit ve třetí třídě, jaký je přestup na druhý stupeň a podobně. Protože mě domácí učení hodně zajímá. Kdyby to šlo, šla bych do toho taky, i když kvůli práci to asi nepůjde. Ale čerpám tady aspoň spoustu zkušeností ze života a to je úplně jiné kafe, než jen tutoriály na youtube nebo popisy materiálů a postupů na Monte stránkách.
Kdyby se stránky náhodou až batole trochu odroste obnovily, určitě by byla vděčná spousta fanoušků :)
A přeju hodně štěstí a radosti s mrňaty, jsou úžasní.

Datum 20.05.2016
Vložil Radana
Titulek Re: Ach jo

Hani, nezoufejte. Violka je v těch nejlepších letech (2 roky). Už nám zbývají jen tři týdny do přezkoušení, potom jeden nádech, druhý nádech a pak.... tož snad. Bylo by mi líto nevytvořit její vlastní vzpomínky, když naše první dvě děti je mají alespoň z části. Určitě vás nenechám v nevědomosti. :-) O Jonášovi už moc psát nemohu. On si to nepřeje. Je v citlivém věku. Ale nějaké info o vývoji naší domácí školy sem určitě hodím. Jen se připravte na pořádný převrat. ;-) Jako se Židovský národ dobrovolně přiznával ke svým porážkám, ani já nechci předstírat, jak je všechno super a zkreslovat realitu. Tak snad za pár týdnů.

Datum 07.01.2015
Vložil Taky Jiří (P)
Titulek Můj názor

Máš skvělé děti. Gratuluji.
Dokud jsou malé (1-5 třída) matka jim v DŠ může dát vědomosti mnohem více než základní škola. otázka je co dál. Aby člověk se životě neztratil, musí si zvyknout na kolektiv a disciplínu. Ráno přesně vstát a pochodovat do školy. To si doma neosvojí, protože maminka je maminka a ta je miluje. Já jsem po perfektní obecné škole (1-5 ročník) změnil školu a přešel jsem na měšťanku v jiné škole. Protože jsem byl (z kluků) vědomostně suverénně nejlepší, byl jsem z jejich strany (hlavně z počátku) šikanován. Na to nikdy nezapomenu, pro mě to byla škola života. Naučil jsem se být méně nápadný a v pohodě proto jsem přežil jak školu, tak vojnu. Radanko, máš svoje názory a já já ti je nechci vymlouvat. Možná je zbabělé co Ti píši, ale jak říká klasik: "Život je jeden z nejtěžších".

Datum 10.01.2015
Vložil Radana
Titulek Re: Můj názor

Jirko, nemyslím si, že by napsání tvého názoru mělo co do činění se zbabělostí. Naprosto tvůj názor chápu. Já jsem zažívala šikanu téměř po celou školní docházku, nejvíce pak na druhém stupni. Není snadné čelit pitomcům, kteří ti přikládají nůž na tělo a vyhrožují zabitím. Ale co jsem jako dítě mohla dělat? Tentkrát jsme slovo šikana neznali. Na gymplu se mi podařilo zapadnout do průměru a přestat vyčnívat a všechno bylo v poho. V tomto ohledu mám stejnou zkušenost jako ty. V dospělosti jsem pak zjistila, že jsem sice schovaná v davu, ale současně jsem ztratila kus sebe samé. A já nejsem ta, která chce kráčet s davem. Pokud budu moct a nebudu tím trhat sny mých dětí o kolektivu a "socializaci", pak si je ponechám u sebe, dokud skutečně nevyzrajou. Však příležitostí, jak se "socializovat", je víc než dost. A pro disciplínu se taky prostor najde. Mimochodem, disciplínu člověk nenajde v kolektivu a příkazech druhých lidí, disciplínu musí najít sám v sobě, aniž by mu kdo přikazoval. ;-)

Datum 24.01.2015
Vložil Katka
Titulek Re: Re: Můj názor

Dobrý den, mám 2děti doma, zatím předškolní. Uvažujeme o DŠ. Také se trochu obávám, že disciplínu zanedbám. Zatím je to u nás jen o hraní a povinnost skoro žádná - max. prostřít stůl a samozřejmě zvládat sebeobsluhu a úklid po sobě. Měla byste nějaké rady,tipy, na co si dát pozor, abych je doma nerozmazlovala? Nejtěžší je asi zvládnout to "nechtění". Např. syn měl období,kdy v kuchyni rád pomáhal- a teď se mu "nechce"... Díky moc! S pozdravem Katka.

Datum 24.01.2015
Vložil Radana
Titulek Re: Re: Re: Můj názor

Dobrý den, Katko. Tak tohle je na delší povídání. Já sama mám problém s disciplínou po celý svůj život, včetně naší domácí školy. Jak už jsem psala, disciplínu člověk najde v sobě pomocí vnitřní motivace. Když něco opravdu chci a toužím po tom z celého srdce, tak se dokážu přinutit...no vlastně to není o nucení ani u sebe sama. Když něco opravdu CHCI, tak se nemusím nutit a jde to samo. A pak jsou věci, které až tak extra důležité nejsou (v našem případě škola), a to nás pak nutí a tlačí k učení blížící se přezkoušení, nebo jedeme po troškách v rámci nějaké setrvačnosti, abychom úplně nevypadli z těch povinností. Ale je pravda, že když člověk narazí na "nechtění" a má tvrdohlavé dítě jako já, tak pak se může třeba na hlavu stavět. Tady prostě žádná rada není dost dobrá, protože pravidlo neexistuje. Náš Jonáš (a nejenom on) například funguje v určitých frekvencích, což se ve škole nenosí. Takže např. od září do listopadu ho nedonutím cvičit na klavír ani po dobrém, ani po zlém. A od prosince do jara si zacpávám uši, protože mi z toho jeho hraní brní hlava. Tato období se pořád opakují. A tak je to téměř se vším. Když má dobré období, tak se naučí věci s lehkostí a velmi rychle. Jedno se mi ale osvědčilo vždycky a pořád znovu a znovu se o tom přesvědčuji: netlačit na pilu. To se pak dítě může zcela zaseknout. Brát věci pokud možno s lehkostí. Můj tatínek mi vždy říkával: "Když nejde o život, tak jde o ...... (nejde o nic - slušně řečeno). No a s tím rozmazlováním... mně lidi říkají, že jsem na své děti moc měkká. Asi ano. A myslím, že je to zase o prioritách. Každý jsme jiný a pro každého je důležité něco jiného. Někomu vyhovuje pravidelný režim, jiný raději žije v chaosu. Někomu vyhovuje nátlak a má rád pevnou ruku nad sebou, jinému se lépe "plave" bez dirigování. Určitě i vy najdete svou vlastní cestu, která bude přímo pro vás a vaše děti. S pozdravem, Radana

Datum 11.09.2014
Vložil Alena
Titulek spaní na zemi

Spaní na zemi se mi hrozně moc líbí, ale vidím jeden nevýhodu - spíše problém - a pro nás dost zásadní. Hrozně by nám chyběl ten úložný prostor pod velkou postelí. Máme malinkatý byt a místo fakt potřebujeme. Ale naše malá spí na postýlce bez bočnice, přiražené k nám. Do té doby než uměla slést jsem stejně vstávala až s ní. (respektive já bych i dýl spala, ale ona ne) a teď co si už umí slést je to úplně v pohodě :)

Datum 11.09.2014
Vložil Radana
Titulek Re: spaní na zemi

Tož to jste mě rozesmála. :D
Takový důvod mě vůbec nenapadnul. Teď si vzpomínám, že jsem si kdysi pod naši manželskou postel schovávala žehlicí prkno. Teď ho máme u balkónových dveří v rožku za závěsem.

Datum 08.05.2014
Vložil sobek
Titulek unschooling

dobry den, preco musite s unschoolingom o chvilu prestat. ake su tam dovody? pripadne na mail uz sme spolu raz komunikovali mailom. dakujem

Datum 08.05.2014
Vložil Radana
Titulek Re: unschooling

Dobrý den, na druhém stupni unschooling zatím provozovat nelze. Je tam podmínka, že dítě musí držet krok se školou. Mělo by zvládat učivo přesně podle plánu té či oné školy a dokonce je snad i známkováno. V případě, že bychom se rozhodli pro DŠ na druhém stupni, tak by bylo pozdě v páté třídě dohánět učivo celého prvního stupně. Pokud se Jonáš rozhodne pro školu, nesmí být pozadu ani v tomto případě. A teď nechce náš pan ministr zavést oficiálně DŠ na druhém stupni s tím, že se bude nadále jen experimentovat. To ovšem dává nám rodičům nejistotu, zda můžeme do budoucna s druhým stupněm vůbec počítat, nebo zda nám ho zruší úplně. A když jsem párkrát slyšela pana ministra v rádiu, tak jsem došla k závěru, že bude lepší se připravit na horší časy.

 

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode